Štěpán Hartl - česká bike naděje v barvách SNOWBOARD ZEZULA

V loňském roce jsme se domluvili na spolupráci se Štěpánem Hartlem, který by měl být velkou nadějí pro úspěšnou kariéru v cyklistických enduro závodech, což hned i potvrdil.

Vyhrál celou Českou Enduro Sérii juniorů do devatenácti let, jako teprve patnáctiletý závodník.

Štěpáne, můžeš se nám ve zkratce představit?

Je mi 16 let, jsem z Brna, kde jsem se i narodil. Studuji Obchodní Střední školu, od mala jezdím na kole, snažím se věnovat sociálním sítím a natáčím tzv. „Streetwear“.

Kdy jsi na kole začal a jaká byla tvoje první zkušenost se závoděním?

Tak to bude těžký, protože jsem nejdříve jezdil XC závody a postupem času jsem zjistil, že jsem větší technik a jde mi to víc z kopce, než do kopce. Táta mně poté dal na Enduro, kde je potřeba také vyjet nejdřív kopec, takže neztratíš úplně ten trénink, jako u downhillu, kde tě vyveze lanovka a sjíždíš jenom dolů. Pořádně jsem začal závodit asi před dvěma lety. To jsem měl své první Enduro kolo, co jsem si přál na Vánoce, poté jsem od Vás dostal Santa Cruz Nomad a od té doby to vypuklo a začal jsem vyhrávat závody.

Jaká největší změna v těchto dvou disciplínách Tě překvapila?

To je úplně jednoduchý. Na závodech XC jsou všichni už dva dny dopředu vynervovaní a řeší jen závod. Jak mají těsně před závodem, už se klepou a mají stres. Závod začne, všude vystresovaní tatínci, co běhají kolem tratě a má to dopad i na ty děcka. Oproti tomu Enduro je přesný opak. Tam si s tebou borec na startu plácne a jedeš. Maximální pohoda a čistá hlava, bez nervů. Do kopce v podstatě nespěcháš, tak si povídáme s ostatními jezdci. Nahoře se postavíš na start a jedeš měřenou erzetu.

V minulé sezóně si patřil mezi největší překvapení české Enduro série, kterou si i vyhrál. Jaké byly pocity?

Přemýšlím, který byl skutečně první (na chvíli se zamyslí). Myslím, že už ten první závod jsem mohl vyhrát a to bylo opravdu obrovské překvapení. Skončil jsem na druhém místě o pár vteřin za klukem, který byl o tři roky starší. Druhý závod jsem skončil také druhý a třetí už jsem vyhrál, což byl neuvěřitelný pocit, když jsem byl na špici. Potom jsem to už držel a nejhorší umístění v sezóně bylo třetí místo, jinak jsem držel první a druhé a stačilo to na celkové první místo i s velkým náskokem.

Co se ti honí hlavou před závodem a během jízdy? Máš třeba nějaké rituály?

Rituály nemám. Večer před závodem přemýšlím nad tratí, nad každou zatáčkou, která pasáž je těžká, jak ji mám projet, abych neudělal tu chybu. Vlastně si ty tratě v hlavě procházím.

Probíhá trénink před závodem?

U nás si tu trať můžeš projet víceméně kolikrát chceš. V zahraničí je to třeba tak, že to hlídají a kontrolují, kolikrát to kdo sjel dolů a je to omezené.

Můžeš nám přiblížit, jak probíhá příprava na sezónu?

Dost podobně, jako příprava na XC závody, i když na to stačí trénovat takový průměr a na Enduro na maximum. Když máš najeto 1000 – 1500 km, můžeš se zaměřit na rychlost.

Chystáš se i jinak, než jen dokola jezdit na kole?

Neběhám, to nemám rád, ale snažím posilovat. Co se týče stravování, tak se zatím tolik hlídat nemusím, i když moje rodina je „zmagořená“. Brácha s mamkou všechno bez lepku, to já určitě ne. Co jsem se naučil, tak je určitě dobré si hlídat, co jím. Fastfoody vůbec nejím, maximálně jednou měsíčně něco zdravějšího ze Subway, což neberu jako Fastfood. Zkrátka si to hlídám tak, abych do sebe nehodil něco, co do mě nespadne jako cihla. Nepřejídám se!

Jde ježdění skloubit se školou nebo máš individuální plán?

Škola mi v tom dost pomáhá, protože chodím na školu, kam chodí i fotbalisti, hokejisti a další, kteří v té škole v podstatě nejsou. Ředitel má pro to pochopení a nabízel nám i individuál, který jsme nechtěli, protože je to zbytečný. Mám nějaké úlevy, ale to hlavně v pátek před závody. Tréninky si můžu vybírat, když nejsem závislý na dalších lidech.

Někteří zúčastnění tvrdí, že na kole Santa Cruz je všechno jednodušší. Co by si jim vzkázal?

Mají naprostou pravdu (smích). Víckrát se mi stalo, že jsem šel na stupeň vítězů s kolem, když jsem byl první a slyšel jsem pokřikování: „Ajó, on má Santu, to se to vyhrává samo“. Ale samozřejmě ne každému ta geometrie kola sedne, takže je to i o mně, jak tomu naložím. Loni mi Nomad sedl parádně a letos Megatower taky naprosto perfektně.

Takže by si doporučil si kolo otestovat, než si ho koupí.

Když si člověk takové kolo koupí, tak s tím může být naprosto spokojený, ale taky nemusí. Ve většině případů z toho má jezdec spíš pozitivní pocit. Když ti sedne geometrie, neexistuje nic lepšího.

Letos si posunul kola na další úroveň. Co od toho očekáváš?

Zrychlení i lepší jízda do kopce, třeba i obratnost. Letos jsme pořídili i sjezdovou V10, která mi dodává potřebné sebevědomí. Má vysoké zdvihy a odpouští každou chybu, což znamená, že když skočíš ze skály a přelítneš to, nevadí. Kdybych toto jel na enduru, tak rupneš rám nebo sebe. Díky tomu kolu překonávám limity a všechno sjedu. S tím kolem opravdu už všechno sjedu.

Takže máš ty nejvyšší cíle i letos?

Řekl bych, že jsem měl nejvyšší cíle. Dokud nepřišly všechny ty omezení, tak jsme měl opravdu velké plány. Teď se plány zastavily, ale na půlku si je plním. Budu jezdit jen české závody a ven se asi nepodívám. Chtěl jsem si vyzkoušet nové věci, protože je to první rok, co jdu do velké kategorie, kde jezdí borci do 21 let. Já tam půjdu s tím, že mi bude sedmnáct a budu tak jednoznačně nejmladším závodníkem. Uvidíme, jestli se aspoň trochu chytnu nebo všichni pláchnou. Podle času bych to však měl jezdit podobně, jako oni, tak uvidíme.

Určitě si ve věku, kdy ještě sbíráš zkušenosti. Kam by si to chtěl dotáhnout?

Tak určitě mám v hlavě třeba to, že bych chtěl zkusit světovou sérii. Mám vzor, kterým je Fabio Wibmer. Ten výborně dělá se sociálními sítěmi a líbí se mi, jak to dělá, jak umí vše propojit. Prý kdysi neuměl nic, co by další jezdci neuměli, ale pak přišel zlom, naučil se a je úplně jinde. Takovou cestou bych se rád vydal.

Můžeš nám přiblížit výběr tvé výbavy od hlavy až k patě?

Letos jsem vybíral převážně dost ochranných prvků na sjezd, abych se zbytečně v té rychlosti někde nezranil. Třeba integrálka na sjezd nemusí být až tak lehká, takže vybírám tak, že čím mohutnější, tím lepší. Lepší pro pocit bezpečí. Na druhou stranu to vybírám tak, aby to bylo kompatibilní i na enduro, kde ji potřebuji. Nově jsem si vzal i páteřák, což je super věc. Lokty nenosím, místo toho jezdím pořád v dresu s dlouhým rukávem, abych se při každém kontaktu se stromem neodřel.

Používáš i downhillové kraťasy proti oděru?

Nepoužívám, protože potřebuji co největší pohodlí na enduro, kde musím i šlapat. Sice downhillové víc vydrží, díky lepším materiálům, ale ty já nahrazuji třeba chrániči kolen a na to si dám lehké kraťasy, které bohatě stačí. Od Foxu mám i chrániče zadku a boků, takže pod ty kraťasy si můžu obléct všechno možné, abych byl chráněný a zároveň se můžu přizpůsobit počasí. A nakonec boty od Five Ten.

V čem se liší boty Five Ten od klasických cyklo bot?

Základ je, aby měly boty vyztuženou špičku. Je jedno, jestli na downhill nebo enduro, ale trefit kamen nebo pařez můžeš kdykoliv a není nic horšího, než si ustřelit palec. Na botě je základ tvrdá podrážka a vystužená špička.

Překvapilo Tě, jaké možnosti jsou ve Foxu, díky čemu můžeš jezdit opravdu celý rok?

To mě hodně překvapilo. S tím jsem moc spokojený. Byl jsem nedávno v Koutech, kde byla dost zima a stačilo mi triko, páteřák a na to bundu z řady Fire a nepotřeboval jsem nic jiného.

Podle čeho vybíráš, co si oblečeš a na jakém kole vyjedeš?

Když jdu na V10, tak se jdu obrnit a doplním to oblečením podle počasí. Nijak zvlášť to nerozlišuji, protože chodím za jakéhokoliv počasí. Na enduro, když si jdu zajezdit, tak jen lehké oblečení. Řeším jen terén, na počasí moc nekoukám, jen aby mi nebyla zima.

Kolik projedeš plášťů za sezónu a kolik proběhne servisů?

Servisů probíhá dost. Celé kolo se rozebírá každý měsíc, kdy probíhá kompletní servis, čištění a promazání tlumičů. Pláště jsou druhá věc, záleží taky, jakým stylem jezdec jezdí. Loni jsem zadních vyměnil zhruba pět a přední třeba jen tři. Teď například zkouším nové věci, kdy zadní plášť vybírám lehčí, ani to není na enduro. Na zadku je nejvíc váhy a potřebuju, aby to kolo jelo a nebrzdilo a dopředu dám agresivní vzorek, aby to drželo v zatáčkách. Teď mám doma asi třicet plášťů, tak snad vydrží aspoň dvě sezóny.

Můžeš nám říct, jaký je vlastně rozdíl mezi enduro a downhillem?

V obou disciplínách jezdíš z kopce, takže ta podobnost tam je. Rozdíl je, že na downhill tě vozí lanovka a jezdíš především jednu trať. Den před závodem si tu trať projdeš a studuješ ji. Na jízdu máš dva pokusy. Zatímco enduro tě většinou lanovkou nevytáhnou. Když je toho moc, tak nám někdy dají takovou úlevu, že nás lanovkou jedno vytáhnou. Většina závodů se v ČR jede v bikeparcích. Na ty měřené úseky si musí každý vyjet sám. A těch měřených úseků je třeba pět, takže by sis měl sjet každou alespoň jednou. Rozdíl v tom je.

Máš nějakého vysněného sponzora, který by tě do budoucna zajímal?

Nejvýš je asi Red Bull. Zatím moc nevnímám třeba Santa Cruz team a spíš je zajímavý ten Red Bull. Od začátku sleduji ty jejich helmy a celkově se mi to líbí. Ale to je dlouhá cesta.

Díky za rozhovor, ať se daří.

Díky moc.

Podívejte se, jak vypadá takový běžný Štěpánův trénink a prohlédněte si také jeho jezdecký profil v týmu SNOWBOARD ZEZULA: