Frank April: Netlačit na pilu a bavit se

Člen Arbor rodiny a streetová mašina Frank April se na konci minulé sezóny rozhodl, že krajinu v domovské Kanadě či Japonsku už dobře zná a že by to chtělo něco nového. 

Napadla ho ta naše česká kotlina, a tak si udělal menší trip sem k nám: nejprve do Prahy a do Liberce. Jednou ze zastávek však bylo samozřejmě i Brno a náš shop SNOWBOARD ZEZULA. Při téhle příležitosti Porkert Bros vyzpovídali Franka a vy si teď můžete tenhle upřímný rozhovor přečíst.

Franku, můžeš se krátce představit lidem, kteří o tobě třeba neslyšeli?

Jasně. Jmenuju se Frank April a jsem z Quebecku v Kanadě. Je mi jedenatřicet a miluju snowboarding – a to bude asi i ten důvod, proč vedeme tenhle rozhovor. (smích) Rád si sem tam zapařím nebo dobře zajezdím a myslím, že je se mnou celkem sranda.

Řekneš nám něco o svých snowboardových začátcích? Jak se z tebe stal jeden z nejlepších streetových jezdců na světě?

Se snowboardingem jsem začal před třiadvaceti lety. Tehdy v létě jsem dostal od svýho táty skateboard a zalíbilo se mi to. Dokonce tak, že jsem chtěl pak v zimě vyzkoušet v tamějším resortu i snowboard. Nejvíc mě asi podporoval táta a myslím, že mé nadšení pro snowboarding začalo právě tehdy. A v tu samou zimu u nás v Quebecku zároveň napadlo takové množství sněhu, že jsem mohl vyrazit s prknem do ulic. Snowpark byl navíc zledovatělý, takže street byl nejjednodušší možnost, jak si zajezdit.

Co byl teda ten první impuls, který tě dovedl ke street snowboardingu?

Začalo to jízdami ve školním autobuse. Každé ráno po cestě do školy jsem viděl na ulici chlápka, co se snažil sjet rail. Jednou o víkendu jsme se na to místo vydali s kámošem a celý den ho zkoušeli jezdit. Pořádně jsme se odvázali a i přes to, že jsem si pěkně nabil, to byla vážně sranda. Když jsem tamtudy pak každý den projížděl, vždycky jsem si pro sebe říkal: „Jednou to dám a sjedu to zábradlí boardslidem.“ Napoprvé to možná nevyšlo, ale tak mě to lákalo, že jsem to musel za každou cenu zkusit znovu. A taky jsem se díval na videa od J.P. Walkera nebo Jeremy Jonese. Úplně jsem tomu propadl. Byl jsem přesvědčenej, že do toho chci jít.

Závodil jsi někdy třeba ve slopestylu?

No jasně! Popravdě jsem závodil celkem dost. V roce 2006 jsem vyhrál Billabong Pro Junior Snowboarding Contest. Soutěžil jsem v kategorii do devatenácti let. Jely se nějaké skoky, u-rampa a rail. Mně bylo asi devět a nejspíš jsem to zajel dobře, protože jsem se stal nejlepším juniorským riderem a vyhrál osm tisíc euro. A hned za mnou skončil Arthur Longo! Pak jsem jezdil jak streetové, tak i rampové a slopestyle contesty. Zajel jsem si několikrát Shakedown (největší snowboardová soutěž v Kanadě), ale postupně jsem se začal soustředit spíš na street a začal jsem natáčet. Líp mi sedělo to prostředí – víc srandy a žádnej stres. Můžeš si dělat, co chceš a nemusíš přemýšlet nad tím, abys skočil tak, jak se to nejvíc bude líbit rozhodčím na závodech.

Co přivádí snowboardového profíka z Ameriky sem do Česka?

No tak především si ujasníme, že nejsem Američan. Jsem Kanaďan. Trump není můj prezident. (smích) Do Česka jsem přijel hlavně za novými spoty a neotřelou architekturou. Tohle místo má ve srovnání s Quebeckem úplně jinou energii. Je tu spousta grafitti, barev a tak. Na fotkách a ve videích vypadá tohle prostředí fakt dobře. V Kanadě nemáme města s takovou historií jako v Česku. Líbí se mi, že tu nic není fungl nový – třeba raily. A i materiály jsou odlišný. Žádný hliník, ale pravý kov. To je přesně to, co jsem tu hledal. A taky samozřejmě pivo a dobrý jídlo. (smích) Ale primárně mě sem dovedla ta architektura.

„V Kanadě nemáme města s takovou historií jako v Česku. Líbí se mi, že tu nic není fungl nový – třeba raily. A i materiály jsou odlišný. Žádný hliník, ale pravý kov!”

A jak tě napadlo právě Česko? Viděl jsi nějaká videa z českých hor, nebo co tě konkrétně upoutalo?

Vzpomínám si, že jsem viděl nějaký záběr v Land Line, což je film od Vans. Ale tehdy jsem vůbec nevěděl, jestli se to natáčelo tady nebo třeba v Rusku. A jeden kámoš, co tu byl tak před šesti lety, mi doporučil Prahu. Tak jsem sedl na internet a začal googlit. No a teď sedím s vámi tady a je to přesně to, co jsem hledal.

Jak hodnotíš české streetové spoty. Dají se srovnat s těmi v Kanadě?

To vůbec, jsou úplně jiné. Ale to je právě ten důvod, proč jsem tady. Tím, že města v Česku mají historii klidně tisíc let, tak ta architektura je diametrálně odlišná. V Kanadě nic takového nemáme. Naše města jsou stará nanejvýš pět set let. Takže to, co tu můžu vidět, tyhle historické stavby, to je ten důvod, proč jsem přijel právě do Česka.

Co tě nejvíc pobavilo v souvislosti s Českou republikou?

Rozhodně knedlíky. Původně jsem si myslel, že je to bramborová kaše a ony z toho vyšly vaše české knedlíky. No a druhá věc… ale tu si raději nechám pro sebe. (smích)

Je něco, co sis při pobytu tady zamiloval?

No tak rozhodně český pivo! Český holky jsou pro mě zapovězený, protože jsem ženatý. Ale jsou hezký, to jo. Navíc mě překvapilo, že nejsou typově stejné – třeba blond, nebo brunet. Každá vypadá trochu jinak, což je pro vás chlapy tady super. Máte možnost výběru! (smích) Snowboardové spoty jsou tu o dost jiné než u nás v Kanadě. Ale co nesmím zapomenout zmínit, je jídlo. Mí prarodiče v Quebecku vždycky dělali jedno jídlo: bylo to něco jako bramborová kaše s hovězím masem. A to mám rád. Takže když jsem tady jedl maso s knedlíkem nebo bramborovou kaší, tak mi to připomínalo dobu, kdy jsem býval u svých prarodičů. Takže mně tady chutná. A po celém dni snowboardování ti pořádné jídlo přijde rozhodně vhod!

Slyšeli jsme, že jsi tak trochu milovník všelijakých likérů a destilátů. Který ti v Česku zachutnal nejvíc?

Tady bychom měli být opatrní – sice mám destiláty fakt rád, ale to neznamená, že mi prospívají. (smích) Slivovice je fakt dobrá a zkoušel jsem i hruškovici. Můj nejoblíbenější likér je ale stejně pořád Grand Marnier z Francie. A popravdě jsem toho tady zase tolik neochutnal, protože jsme na snowboardovém tripu, což znamená, že musím zůstat střízlivý. Takže žádná divočina. (smích) Nejvíc mi tu ale stejně chutná pivo!

Frankův set-up

^{Set-up Franka Aprila sestává z desky 156 Westmark Frank April Edition a z vázání Arbor Hemlock Frank April Edition.}

Vidíš na české a slovenské scéně nějakého ridera s potenciálem?

Určitě jo. Podle toho, jak jsem si zajezdil s Porkerťákama, bych řekl, že potenciál tady rozhodně je. Kluci jsou navíc neskutečně cool. Když jsme pak všichni dorazili do snowparku, tak tam jezdilo ohromné množství lidí. A všichni se spolu v pohodě bavili. Atmosféra byla fakt skvělá! Myslím, že tihle borci mají šanci něco dokázat, tak uvidíme, jak se s tím poperou.

A teď zase trochu odjinud: jaký je tvůj snowboardový set up?

Jezdím na Arbor Westmarku 156 Frank April Edition. Je to to nejlepší prkno vůbec. (smích) Prkno poslouchá skvěle a jízda na něm je krásně plynulá. Vázání mám Arbor Hemlock Frank April Edition. Sedí dobře a je dost flexibilní. Dřív jsem s sebou na všechny tripy vozíval dva páry vázání, teď mi stačí už jenom jeden. To si myslím, že je dost dobrý důkaz pro to, jak odolná ta vázka jsou.

Jakým riderům je teda tenhle set určený?

Westmark je parkový snowboard. Můžeš na něm jet samozřejmě i jinde ale tvar a flex prkna je dělaný přímo pro park. Špička té desky je totiž více zaoblená, což je super v pressu a i výsledný pop je nakonec vyšší. Právě díky zaoblení špiček dostaneš z tohohle prkna o něco víc než z jakékoliv jiné desky. Ale jak říkám, můžeš s ním zajet jak park, tak street nebo klidně i sjezdovku a vždy si užiješ kopec srandy. Ať už děláš cokoliv, je to skvělý prkno.

Máš nějaký doporučení pro mladý český snowboardisty?

Netlačte tolik na pilu, ale bavte se. To je to nejdůležitější! Dokud si to užíváte, tak zůstáváte motivovaní. A i když se to třeba nakonec nevyvede a nedosáhnete ke hvězdám, tak ten skvělej pocit z toho, že to byla docela prdel, vám zůstane už navždycky!