Wakeboardista Patrik Hanes jezdí za #snowboardzezulateam

Už šestou sezónu spolupracujeme s nejúspěšnějším českým wakeboardistou Patrikem Hanesem, který si klade jen ty nejvyšší cíle. Kromě wakeboardingu si troufáme říct, že je i nejlepším wakeskaterem u nás. Vychutnej si skvělý rozhovor s ním právě teď a tady!

Kdo se aspoň trochu zajímá o wakeboarding, tak tě zná jak u nás, tak i v zahraničí. Jak by ses ale představil někomu, kdo o tobě ještě neslyšel?

Jsem Patrik, osmnáctileté dítě, které je závislé na wakeboardingu. Věnuju se mu už jedenáct let. Za tu dobu jsem nasbíral tři tituly Mistra České republiky a rozhodně teď nehodlám polevit!

Jak jsi s tímhle sportem vůbec začal?

K wakeboardingu mě přivedl můj táta, který začal pracovat ve wakeparku ve Stráži pod Ralskem.

Jak dlouho trvalo, než jsi zvládl objet kolo bez pádu?

Okruh jsem zdolal už v pěti letech. Tehdy mě táta vozil na klekačce a já mu seděl na klíně. Ale sám o sobě jsem ho zajel asi po měsíci zkoušení, když mi bylo sedm.

A tvůj první trik?

První triky jako třeba „touch water“ nebo „ollie“ jsem metal už po několika dnech ježdění v okruhu.

Vybral bys svůj nejoblíbenější?

Triků, co mě baví, je mnoho. Ani nemůžu říct, který je můj nej. Mezi své favority řadím bel air s indy grabem a nebo crow mobe tail grab. Ale nejvíc mě baví jibbování. U něj se totiž fantazii meze nekladou a člověk se může pořádně vyřádit.

Co takhle děláš, když nemusíš do školy a máš čas jen pro sebe?

Ráno se vzbudím, zkontroluju sociální sítě a novinky ve světě, udělám si něco k snídani a jedu rovnou na vlek. Tam se potkám se všemi „homies“ a kecáme. Před ježděním si dávám menší warm-up na skatu a pustím si nějakou hype muziku. Pak jdu rovnou na vodu. Ze začátku se jen rozjíždím a snažím se vymyslet nějaký trik, co budu trénovat. A zbytek dne strávím jeho zkoušením a vylepšováním.

 

A daří se?

Občas je session tak dobrá, že vezmeme kameru a jdeme ještě natáčet nějaký menší edit. Po ježdění si většinou sednu s kamarádama, dáme si něco k pití, projíždíme natočené záběry, stříháme je a grilujeme na vleku. Pak svůj hotový výtvor hodím na sociální sítě a jdu spát. Takhle nějak vypadá můj den.

Většinou si lidi myslí, že vydržíš jezdit na vleku pět hodin denně. Jaká je realita?

Kdysi možná, dnes už je to bohužel jinak. Čím náročnější triky dělám, tím je to větší výdej energie. Když mám poklidnější session, tak vydržím tři-čtyři hodiny na vodě. Pokud ale zkouším nějaký nový trik a hodně se hecuju, tak dám hodinu nebo dvě a už si nemůžu skoro ani sundat vestu z těla. (smích)

Jak vnímáš československou wakeboardovou scénu?

Československý wakeboarding se čím dál tím víc rozrůstá. Potkávám mnoho mladých talentů, kteří nás určitě někam posunou. Už ta momentální scéna je dost slušná! Rozhodně se nemáme za co stydět, jak tomu bylo před několika lety. Samozřejmě pořád je co dohánět, ale světové konkurenci se konečně pomalu přibližujeme.

Máš z některého ze svých úspěchů větší radost než z ostatních?

Jako největší úspěch beru jedenáct let ježdění bez vážnějšího zranění. Mojí výhrou je to, že mé tělo funguje a pracuje tak, jak potřebuju. Samozřejmě jsem šťastný za titul Mistra České republiky třikrát po sobě, ale zdraví je hlavní!

Připravuješ se na závody dopředu?

Připravuju se na každý závod jinak. Když vím, že se pojede třeba na pravotočivém vleku, tak si snažím zopakovat všechny triky na levou nohu. A když se jedná o závod na překážkách, tak třeba týden dopředu neskočím ani jeden airtrick a jenom jibbuju.

A co rituály? Máš nějaké?

Rituál před závodem mám jen jeden, a to okolo sebe udělat takovou imaginární bublinu a snažit se být jen sám se sebou. Nesnáším, když za mnou někdo přijde minutu před startem a řekne mi, že nesmím spadnout a že to musím zabít! Samozřejmě jsem vážně rád za všechnu podporu a cením si všech lidí, co mi fandí. Tohle mě ale vždycky strašně vynervuje. Před startem musím být sám a pokouším se nějak uklidnit.

V zimě jsi byl v Thajsku. Jak se ti tam líbilo?

Kámo! Thajsko je naprosto boží. Počasí je úžasné, jídlo je levné a vynikající a mám k dispozici vlek, na kterém jezdí světová špička. Tohle je sen každého wakeboardisty. Naučil jsem se tam spoustu věcí, které mi pomohly s ježděním. Tenhle výlet hodnotím hodně pozitivně. Snad se mi zase naskytne možnost a budu tam moct letos odcestovat znovu!

Liší se tamější podmínky od českého prostředí hodně?

Největší rozdíl je ten, že v Thajsku můžeš jezdit dvanáct měsíců v roce. V Česku pouze polovinu z toho. Jinak ježdění jako takové vypadá stejně.

Wakeboarding se poslední roky rozděluje na jezdce upřednostňující air triky a na jezdce zaměřující se spíš na překážky. Kam se řadíš ty?

Já se pořád beru jako overall jezdec. Miluju všechno, co je jakkoliv spojené s wakeboardingem. Ať už je to skákání airtricků, rotace na kickrech nebo jibbing. Ve všem si najdu to svoje. Osobně mě nejvíc baví jibbing, ale jak už jsem řekl – jsem overall jezdec a za pořádnou „třistapatnáctku“ se zlobit nebudu.

Už pátou sezónu jezdíš za Hyperlite. Jak se značka od té doby vyvíjí?

Hyperlite se dost posunul! Nabral nové svěží jezdce a začal vyrábět desky, které jsou víc do parků. I jejich vázání se dost zlepšilo. Hyperlite dřív čelil kritice týkající se špatného vázání, ať už System nebo TeamX. Ale kolekce 2019 je fakt nadupaná! Desky jsou celodřevěné a vázání by nešlo vytrhnout, ani kdybych se o to opravdu snažil. Už teď se nemůžu dočkat toho, co přinese rok 2020.

Měl jsi cíl dostat se do světového Hyperlite týmu. Platí to ještě pořád?

Samozřejmě! Snažím se o to už pět let. Protlačit se až do PRO teamu je sen každého jezdce, který už nějakou dobu jezdí pro konkrétní firmu.

A nenarazils na někoho z týmu i v Thajsku?

Potkal jsem se s Nickem Daviesem a Brady Patrym. Ale většina Hyperlite jezdců je z USA, kam jsem ještě neměl možnost se podívat.

Znáš se s někým z týmu osobně?

S Brady Patrym jsme dobří kamarádi. Na závodě Plastic Playground za mnou Brady přiběhl, jestli bych mu mohl na závod půjčit svoji náhradní desku, protože on tu svoji v první kvalifikační jízdě zničil. Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že si dost rozumíme. Do konce výletu jsme pak spolu strávili ještě dost času.

Proč sis vybral na ježdění zrovna wakeboard Union?

To je jednoduché – je prostě nejlepší! Má ostrou hranu na airtricky, zároveň je dost hravý a na překážkách se chová famózně. Polovina mých kamarádů si koupila prkno Union po tom, co jsem jim ho půjčil na zkoušku. A jak už jsem říkal, letos ho ještě ke všemu udělali celodřevěný, takže za mě naprostá bomba!

Jak vnímáš spojení  wakeboardingu a značky O’Neill?

O‘Neill je surfová značka a surf a wakeboard k sobě nemají zas tak daleko. Navíc u O‘Neill už nějakou dobu existuje wakeboardový tým. A jejich neopreny Hyperfreak 2mm a Hyperfreak F.U.Z.E 4/3 si osobně nemůžu vynachválit. Je to ohromný rozdíl ve srovnání s tím, v čem jsem jezdil kdysi. Téměř je necítím na těle,  rychle schnou, nevytahují se a ještě se mi žádný nepodařilo roztrhnout.

Připravují se nové týmové helmy. Obáváš se, jak budou vypadat?

Docela ano, protože jsem typ člověka, kterému docela záleží, jak na vodě vypadá (smích). Mám rád klasické černé – nebo alespoň tmavé – helmy, ale věřím že se to klukům nějak povede!

Chtěl bys na závěr něco vzkázat svým fanouškům?

Určitě! Díky všem svým fanouškům za dosavadní podporu, která, doufám, nadále přetrvá. Letos totiž pojedu dost závodů, takže ji rozhodně budu potřebovat! A v létě pořádám akci Riders Meeting, což je setkání dvaceti nejlepších jezdců z Česka a Slovenska na jednom místě. Takže se nezapomeňte přijít podívat a seznámit se!

Wakeboardový slovníček pojmů