Cesta k dokonalosti neoprenů O'Neill

Přečti si příběh o tom, jak Jack O'Neill svým vynálezem neoprenu navždy změnil svět vodních sportů. Neopreny O'Neill dodnes patří ke špičce v tomhle oboru!

„I just wanted to surf longer.”

Citát Jacka O'Neilla, vynálezce tzv. wetsuits, čili neoprénových obleků pro surfing, vystihuje naprosto přesně jeho původní motivaci: udržet se při surfingu déle v teple a vytvořit něco, v čem by se dalo surfovat po celý rok. Tehdy ještě netušil, že začíná psát historii firmy, která se během padesáti let stala jedním z nejvýznamnějších producentů neoprénů a proměnila se ve společnost dominující na světovém trhu.

Z volnočasové aktivity k regulérní práci

 

Nový fenomén jménem surfing se zrodil v roce 1952 na pobřeží Kalifornie. Jack O'Neill se sice narodil v Denveru, ve státě Colorado, ale celý život ho to táhlo k oceánu, a proto se se svojí rodinou přestěhoval do Jižní Kalifornie, kde žije až do dnes. Než se rozhodl pro podnikání v surfování, pracoval jako dřevorubec, sloužil v armádním leteckém sboru a působil ve stavebnictví. Práce ho však nenaplňovala tak, jak by chtěl, a při každé možné příležitosti se snažil zmizet k vodě.

„Jednou odpoledne v práci, po mé surfové pauze, jsme se s jedním z mých klientů nakláněli nad kreslícím prknem a najednou se mi z nosních dutin vylila spousta vody.“

Surfařské vášni okamžitě zcela podlehl. A právě nadšení pro sport bylo tím, co ho dovedlo k myšlence otevřít si v garáži na pobřeží Santa Cruz svůj vlastní Surf Shop. Obchod se stal místem pro časté setkávání lidí a počet surfařů v okolí začal rapidně stoupat. Prodejna na pláži jenom kvetla, a tak zanedlouho nastal čas se přemístit na 41^st Avenue. Tohle místo totiž nabízelo velké prostory pro výrobní závod i možnost zaměstnat všech šest Jackových dětí. Mike pomáhal tátovi s designem, Kathy měla na starosti účetnictví, Pat organizoval tým O'Neill, Bridget se přestěhovala do nové divize sportovního oblečení, Shawn testoval výrobky a Tim se zabýval propagací.

První pokusy o „wetsuits“ byly poměrně bláznivé. Na začátku vycpávali koupací plavky pomocí PVC, který měl sice dobré izolační vlastnosti, ale bylo velmi těžké s ním pracovat. Záhy však udělali obrovský pokrok, když objeviil vzorek neoprénové pěny. Neoprén byl už tehdy opravdu dobrý izolátor, a Jack tak mohl začít vyrábět neoprénové obleky. Navrhl krátký oblek „John” na jarní surfování a „Long John” pro chladné počasí.

I s použitím lepšího materiálu však nemůže být řeč o porovnání s dnešními a moderními wetsuits. Ty z padesátých let byly ještě hodně tuhé a často i dost nepříjemné na těle. Byly vyráběny bez podšívky či jakéhokoliv jiného podkladového materiálu. Problémem nevyztuženého neoprenu navíc byla jeho křehkost a lepivost. Každý surfař proto musel používat pudr, aby se do neoprenu vůbec dokázal dostat.

Dvoudílný potápěčský oblek (1952): Jack experimentoval i s dvoudílným potápěčským oblekem z armádních přebytků. Ten byl vyroben z gumy, bez tepelné izolace, takže pod ním nosil ještě oblečení. Horní a dolní část obleku byly jen v pase srolované do sebe. V turbulentním příboji tento spoj často nevydržel a do nohavic a rukávů se rychle nahrnula voda. A to pak šlo o život.
Vesta z PVC pěny (1953): Prototyp surfové vesty byl vyroben ze zbytků polátů PVC pěny. Ta postrádala pevnost v tahu, tak ji Jack ještě potáhl průhlednou plastovou fólií. Voda pak z vesty stékala rychleji a proces odpařování a ochlazování těla byl pomalejší.
Beavertail jacket (1955): Po vestě přišla i „bunda“, která se zapínala mezi nohama a kromě tepelného komfortu na choulostivých místech pomáhala, aby šortky držely a nesjížděly.

 

Tvarované švy a cik cak stehy (1964): Jack O'Neill vytvaroval střih tak, aby se při napínání neoprénu stehy nepotrhaly. Tehdy byl neoprén dost tuhý a cik cak stehy výrazně zvýšily pružnost obleku v klíčových švech. Neoprény navíc znatelně prokoukly i po designové stránce.
Nové střihy (1964): Nové střihy neoprénů – tzv. Short John, Long John, Farmer John – a k tomu vesta znamenaly tehdy dostatečný výběr pro surfing v každém ročním období.
Srolované hrany (1965): O'Neill představil dovnitř zahnuté hrany neoprénu. Tím výrazně omezil nasákavost neoprénu a zvýšil tepelný komfort.
Barvy! (1968): Neoprény O'Neill byly dostupné už i v barevných provedeních.

Krok za krokem k dokonalosti

Perfektním řešením se pro podkladový materiál neoprenu stalo vynalezení nylonu. Používá se dodnes, avšak jeho vlastnosti jsou nesrovnatelně lepší. První nylonové materiály nepružily, takže neopreny byly poměrně tuhé. V roce 1970 přišel na svět oboustranný lemovaný neopren chráněný elastickým nylonem. Odolnost neoprénu se tak mnohem zvýšila, navíc bylo možné obarvit vnější nylonovou vrstvu a vznikly tak barevné neoprény.

První šití neoprénů bylo velmi jednoduché: dva kusy materiálu se sešily dohromady s pouhým překrytím okrajů. Postup prostý, ale příliš efektivní nebyl. Děrování totiž přinášelo mnoho problémů. Jack proto musel hledat jiný způsob, jak neoprén spojit. Možným řešením se zdálo tzv. tejpování. Švy byly přelepeny pruhem nylonu, který je utěsnil a zároveň nepropustil vodu. Pásky byly z vnější strany zataveny do neoprénu. Zanedlouho pak přišla doba barevných obleků, takže se švy musely přemístit na vnitřní stranu, aby byly očím skryty.

 

 

Další myšlenko navrhovala konce neoprenu namísto sešití slepit. Tento způsob spojení materiálů zastavil veškerý průnik vody a šev se podařilo zachovat plochý a hladký. Nevýhodou bylo, že kombinace neopren/lepidlo/neopren nebyla dostatečně silná a hrozilo roztržení materiálu. Naštěstí přišla Blindstitch revoluce. Slepý šev, který nejde vidět, je oproti všem dosavadním alternativám mnohem pohodlnější a také ze všech nejpevnější. Zakřivená jehla, která se používá pro slepý steh, je navržena tak, aby materiál prošila těsně pod povrchem a vrátila se na stejné straně. Neopren je sešitý bez děrování, což znamená: žádné díry → žádná voda.

Dnes je Blindstitch primární metodou pro sešívání neoprénových oblekù, a to především modely vhodné pro chladnější podmínky. V roce 1971 se Jackovi při surfování přihodila nehoda. Stal jednou z prvních obětí surfování s použitím jisticí šňůry, tzv. leashe. Surf připevněný k jeho noze se odsekl (splašil se) a udeřil ho do tváře tak nešťastně, že Jack přišel o oko. Ironií je, že právě leash byl vynalezen o rok dříve Patem O'Neillem, synem Jacka.

Supersuit (1970): Vedle surfování měl Jack další vášeň – balonové létání. A protože často končil s balónem na hladině oceánu, začal se zabývat vývojem záchranného superobleku. Byl nafukovací a vybavený vzduchotěsným zipem. Tzv. Supersuit pak zachránil mnoho životů.
Animal skin (1970): Neoprén se strategicky umístěnými ergonomickými panely různé tloušťky pro odolnost a tepelný komfort. Oblek se superodolným zádovým zipem.

„Hlavně mít léto v srdci.“

Vousatý O'Neill, stylizovaný jako pirát s páskou přes oko, byl později použit do firemního loga, které obletělo celý svět. Díky úspěchu se O'Neill Surf Shop proměnil v roce 1980 v prosperující společnost, která svými produkty doslova ovládla trh a stala se lídrem v oblasti sportovního vybavení. V roce 1985 se Jack rozhodl, že funkci výkonného ředitele předá svému synu Patovi a on sám že bude vedoucím představenstva sppolečnosti. Předáním řízení společnosti do dobrých rukou získal Jack zpátky svůj čas pro surfování a další projekty. Protože on sám byl dyslektit, stal se patronem školy pro děti s touto poruchou učení. Zároveň aktivně pracuje na záchraně bílého žraloka před vyhynutím a vymyslel program O'Neill Sea Odyssey, ve kterém se děti seznamují s realitou života a ohrožením oceánů.

„Oceán nám dává opravdu hodně, a to v mnoha ohledech. Pro mě samotného je po mnoho let zásadní součástí mého života a přináší mi vnitřní klid. Když je všechno na nic, stačí skočit do vody a všechny starosti jako by zmizely.“

Jack po celý zbytek života udržoval kontakt se svým podnikáním a bavil zahraniční návštěvníky. Za svou práci získal řadu ocenění. Byl uveden do Mezinárodní síně slávy surfování (1991), v roce 1999 byl jmenován časopisem Surfer jako jeden z 25 nejvlivnějších surfařů století a v roce 2000 byl asociací Industry Manufacturers Surf prohlášen Watermanem SIMA’s. Velmi rád surfoval i ve stáří a jednou za čas se proletěl ve svém horkovzdušném balónu nad zálivem. Jeho syn Tim s ním na tyto dobrodružné výlety vyjížděl s ním – sedával v doprovodném člunu a byl vždy připraven v místě přistání, aby byl muž, který vynalezl neoprénový oblek, v pořádku. Jack O'Neill zemřel 2. června 2017.

Než se objevil Jack, bylo surfování v chladných vodách drsným sportem, který provozovali jen opravdový šílenci. Díky tomuto „gumovému baronovi“ je možné dělat vodní sporty kdekoliv na světě a po celý rok. Produkty značky O'Neill se neustále inovují a jsou dokonalou volbou pro všechny milovníky vodních sportů.